Lewitová Clara: Hypermobilita periferních kloubů a bolest ruky, paže

Stále více lidí používá ve svém povolání psacích strojů a computerů. Potenciálně je tedy více lidí ohroženo tím, čím trpí písařky, sekretářky, ale také někteří hudebníci: takzvanými záněty šlach na předloktí, bolestmi v rukou, v lokti případně bolestmi paže.

Častěji jsem se setkala s následujícím klinickým obrazem: na bolestivé končetině bylo zvýšené napětí svalů v předloktí, zvýšené napětí v měkkých částech mezi metakarpy, někdy blokády v zápěstí a na hlavičce radia. Při vyšetření prstů se objevila hypermobilita kloubů prstů a diskoordinace pohybů prstů. Pro psaní na stroji, computeru nebo pro hru na hudební nástroj potřebujeme jednak diferenciovanou pohyblivost prsty, kdy každý prst dělá zároveň více či méně jiný pohyb, jednak jistou stabilitu prstů pro přesnost a pevnost úderu, úhozu či držení. Tyto dva pohybové mechanismy stojí v jistém smyslu proti sobě; pro uvedený výkon však je třeba najít jejich vyváženou funkční jednotu.

Při kloubní hypermobilitě víme, že i okolní svaly mají tendenci vykazovat snížený tonus. Pro stabilizaci hypermobilního kloubu však potřebujeme vyšší sílu svalovou: tento rozpor vede k tomu, že svaly v okolí kloubu zvyšují nadměrně svůj tonus. Pravděpodobně už tento stav způsobuje nepřiměřené zvýšení svalového tonusu v celém řetězci svalů, v tomto případě svalů ruky, předloktí i paže. Druhý pravděpodobný mechanismus tkví v nahrazování diferencované funkce prstů silovou aktivitou větších svalů, neboli posun k hrubým stereotypům. Dochází k tomu poté, co ve snaze klouby stabilizovat zvýšeným napětím drobných svalů stojí právě toto napětí v cestě diferenciovaným pohybům prstů, kdy každý prst by měl jinak stabilizovat a jinak pohybovat.

Vyjdeme-li z této úvahy, zjistíme, že uvolnění svalového napětí, odstranění bolestivých bodů, úponů, fascií atd. nebude dostačující terapií, která by zabránila recidivám. V takovémto klinickém kontextu budeme potřebovat ještě stabilizovat hypermobilní klouby.

Obecně víme, že stabilizovat klouby můžeme jemným odporovým cvičením, kdy tlakem mírně stlačujeme kloub v jeho střední poloze, později také v mírné flexi (nebo v pozicích jiných, potřebných pro práci), a to vždy jen tak malou silou, aby bez zjevné svalové námahy kloub zůstal stabilizovaný. Tento moment pokládám za klíčový: v okamžiku, kdy při stabilizaci dojde ke zjevné svalové práci, aktivujeme celý řetězec změn, které již vyvolaly patologické symptomy. Při optimální stabilizaci není práce svalů zjevná a člověk ji subjektivně necítí jako svalovou práci, nýbrž má spíše pocit, že “ono to drží”, drží to samo. Zpočátku je tedy tlak pro nácvik stabilizace kloubů velmi malý!

Abychom usnadnili stabilizační práci svalů, toto “držení samo od sebe”, je potřebné drobné svaly ruky a prstů uvést do stavu relaxace. U přetížených svalů to znamená snížit jejich tonus, u inhibovaných svalů to znamená zvýšit jejich tonus, ve všech případech se změna projeví pružností, elasticitou svalu. Teprve za těchto okolností má sval totiž možnost reagovat diferencovaně, odstupňovat svoji práci, dávkovat svoji sílu.

Souhrnně lze tedy říci, že terapie bolestivých syndromů na horní končetině, spojených s hypermobilitou kloubní sestává se ze tří kroků:

1. odstranění akutních bolestí

2. relaxace drobných svalů ruky

3. stabilizace kloubů ruky

Protože víme, že hypermobilita je svým způsobem obecná vrozená vlastnost některých jedinců, je třeba, aby takovíto lidé se naučili pečovat o své ruce jako součást své denní hygieny. U hudebníků je třeba někdy hledat i řešení v úpravách držení nástroje či oporách kloubů.

Bc. Clara Lewitová, anglická přednáška na sympoziu PMFR, červen 1993